Svatý oheň

I když my západní křesťané pomalu končíme dobu velikonoční a ve čtvrtek budeme slavit Nanebevstoupení Páně, východní a pravoslavné církve slaví velikonoční svátky právě teď. A až teď jsem se díky téhle zprávě z blogu Some have hats dočetl o Divu svatého ohně, jak o něm píše linkovaný server věnovaný tradičnímu pravoslaví.

"Div svatého ohně znaií křesťané z pravoslavných církví jako největší z křes'tanských zázraků. Dochází k němu každý rok: vždy ve stejný čas, stejným způsobem a na stejném místě. Není znám žádný zázrak, který by se dál tak pravidelně a po tak dlouhou dobu. Lze se o něm dočíst již v pramenech z osmého století po. Kr, " uvádí úvodem autor stati.

Jak dál vysvětluje, odehrává se zázrak v jerusalémském chrámu Božího hrobu, považovaný "miliony věřících za nejsvětější místo na zemi". Soudí se, že chrám stojí na místě zahrnujícím jak Golgotu tak nový, předtím nepoužitý skalní hrob, do nějž byl podle svědectví evangelií Ježíš uložen poté, co zemřel na kříži. A právě zde, jak věří křesťané na východě i západě vstal z mrvých.

Div svatého ohně se sledují pravoslavní věřící v Jeusalémě každý o rok velikonoční sobotě. Autor nejprve připomíná svědectví ruského opata z počátku 12. století.

"Patriarcha vejde do kaple Božího hrobu (Anastasis) se dvěma zavřenými svícemi. Poklekne u kamane, na nějž byl Ježíš položen po své smrti a pronese jisté modlitby, po nichž nastává onen div. Z nitra kamene vyjde světlo, modré nepopsatelné světo, jež po chvíli zapálí jak dvě zavřené olejové lampy, tak dvě patriarchovy svíce. Toto světo-onen svatý oheň- se pak šíří ke všem přítomným v chrámu."

Autor pak zevrubně líčí každoroční průběh slavnosti, jejímž vrcholem, ve dvě hodiny odpoledne, je vznícení svatého plamene. Obřady začínají hodinu před polednem a účastní se jí zástupy poutníků z pravoslavného světa. Jak autor podotýká, tradičně k obřadům patří i přítomnost představitelů místních úřadů, i když to nejsou křesťané. V jednu hodinu, přibližuje autor, který slavnost sledoval v roce 1998, zástupci místní správy přijdou, zkontrolují kapli Božího hrobu, zda v ní není nějaký skrytý zdroj ohně a pak ji zapečetí.

"Ve tři čtvrti na dvě přichází řecký pravoslavný patriarcha Jerusaléma. Na závěr velkého procesí třikrát obejde kapli a poté je svlečen ze svých majestátných liturgických oděvů jen do bíle alby na znamení pokory před velikou mocí Boží, jíž má být za chvíli hlavním svědkem. Všechny olejové lampy byly předchozího dne zhašeny a nyní jsou zhášeny i poslední zbytky umělého osvětlení, takže téměř celý kostel se noří do temnoty. A pak patriarcha se dvěma velkými svícemi vstupuje do kaple: nejprve do malé místnosti před Božím hrobem a pak do hrobu samého," pokračuje popis slavnosti.

O svých prožitcích pak patriarcha Diodoros autorovi mimo jiné řekl:

"Modlitba v Božím hrobu je sama o sobě pro mne vždy velice svatým okamžikem na velice svatém místě. Právě odtud Ježíš znovu vstal ve slávě a právě odtud šířil své světlo do světa. Jak píše evangelista Jan v první kapitole svého evangelia: Ježíš je světlem světa. Když klečíme na místě odkud vstal z mrtvých, dostáváme se do bezprostřední blízkosti jeho slavného vzkříšení...Věřím, že to není náhoda, že svatý oheň přichází právě na toto místo. Čteme u Matouše 28,3 že když Kristus vstal z mrtých, objevil se anděl oděný do strach budícího světla. Věřím, že ono pronikavé světlo obklopující anděla při Pánově vzkřášení je totožné s tím, které se zázračně objevuje každý rok o velikonoční sobotě. Kristus nám chce připomenout, že jeho vzkříšení je je skutečnost, ne pouhý mýtus. On skutečně přišel na svět, aby svou smrtí a vzkříšením vykonal oběť nutnou k tomu, aby se člověk mohl znovu spojit se svým stvořitelem."

A takto patriarcha Diodoros popsal autorovi, co se odehrává v kapli Božího hrobu.

"Musím si najít cest ve tmě do vniřní místnosti, kde padnu na kolena. Pak pronesu jisté modlitby, jak nám byly během staletí předány a potom čekám. Někdy čekám několik minut, ale obyčejně se zázurak odehrává hned poté co skončím s modlitbami. Z nitra kamene na němž ležel Ježíš. se rozlévá nepopsatelní světlo. Bývá zabarveno do modra, ale barve se může měnit a nabývat nejrůznějších odstínů. Nelze je popsat lidskými slovy. Světlo z kamene stoupá jako třeba mlha nad jezerem. Skoro to vypadá, jako by kámen pokrýval vlhký oblak, ale je to světlo. Každý rok se chová jinak. Někdy jen pokrývá kámen, zatímco jindy ozařuje celý hrob, takže venku stojící lidé vidí, jak je naplněn světlem. To světlo nepálí, za šestnáct let co jsem patriarchou a přijímám svatý oheň, mi nikdy nepopálilo vous. Má také jinou konsistenci, než normální světlo, které hoří v lampách. V jisté chvíli pak světlo vystoupá, vytvoří sloup v němž oheň nabývá jiné povahy a já tak mohu zapálit svíce. Když jsem takto přijal oheň vyjdu ven," shrnuje patriarcha, který pak oheň předává dalším shromážděným církvevním hodnostářům a věřícím.

Přiznám se, že o tomto tradičním obřadu jsem četl poprvé. Koneckonců jak podotýká i autor na Západě je téměř neznámý. A buďme si třeba skeptičtí po libosti, přinejmenším to, co co výše říká patriarcha Diodoros o smyslu a výpovědi tohoto obřadu ha místě tak jednoznačně spojeném se samým jádrem naší křesťanské víry a naděje, stojí za zapamatování. A svým způsobem i za připomenutí, až zase za rok začne obřadem svěcení ohně slavnost Bílé soboty....

ještě jeden článek o svatém ohni v angličtině a stránky, které se mu věnují obsáhleji.