V dobách temného středověku bývalo zvykem, že mocní vlivní a urození měli místo na obrazech či nástěnných malbách. Měli svá místa jako donátoři, adorátoři a podobně. Alespoň jednou za čas dával knížata a králové na jevo, že uznávají jakýsi řád v němž nejsou osou a vrcholem všeho dění.
Ony malby občas sloužily tvůrcům, aby nějakému potentátovi řekli, co si myslí. A to tak, že se to dozví nejen on a ti, komu se o tom donese drb, ale o lidé za pár století. Takový malíř totíž protivu kardinála nepošle do pekla slovně, on ho tam totiž namaluje..
Dnes je doba jiná, dnes si z mocní z jiných než časných pořádků příliš hlavu nedělají. Jistý Gigi Becali, takto jeden z nejbohatších Rumunů a vlastník fotbalového klubu Steaua Bukurešť se rozhodl, že se nechá zvěčnit se svými oblíbenými hráči na obraze. Potud nic zvláštního, kdyby ovšem ten obraz nebyla replika Poslední večeře od Leonarda da Vinciho, kde pan Becali nechá zobrazit jako Kristus a hráči jako apoštolové. Kdo bude za Jidáše zpráva neuvádí, ale píše se v ní něco o tom, že mezi vyobrazenými má být také manažer klubu.
Pan Becali se prý považuje za křesťana a onehdy se také nechal slyšet, že za každý postup svého klubu do dalšího kola v evropských pohárech nechá postavit v Rumunsku kostel. Věřme, že s těmi sliby je na tom lépe než s politickou kariérou. V loňských volbách se do tamního parlamentu nedohlédla jeho strana (což byl asi ale hlavně on sám) na tři procenta. V presidentských volbách se nedopočítal ani dvou procent.
Když někdy rozvášnění fanoušci své oblíbené hráče vyzdvihují do božských výšin není na ně spoleh: jednou křičí že XY není člověk, ale bůh, jenže když mu za dva týdny víc kliček nevyjde než vyjde a všechny míče létají do tyčí je z boha najednou vůl (málem určený k okamžité porážce). A pokud začíná mít majitel a vladař klubu sebezbožšťovací tendence měl by se i zmíněný manažer začít dívat bedlivěji kolem sebe (nejen proto, aby se dozvěděl, čí místo o stolu na obraze nakonec zaujme) ale taky proto, že by mohl zjistit, že ho z místa vykopává kůň a to doslova. Nejméně jeden božský vladař cosi mírně podobného už jednou udělal.
Magnátovu večeři jsem vyčmuchal díky odkazu na Holy Weblog.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat