JPG

Chviličku mi trvalo než jsem nedávno kdesi v nějakém blogu rozšifroval co autor míní zkratkou JPG. Ale jistě, vím, že je to formát grafické komprese (přesněji JPEG), ale to zjevně nebylo ono. Brzy mi došlo, že to mám číst John Paul the Great. Přídomek Veliký poměrně soustavně začalo bezprostředně po úmrtí Jana Pavla II. používat nemálo (přinejmenším) anglicky hovořících katolíků, zejména těch pravověrnějších nebo konservativnějších. Americký c-fam Catholic Family and Human rights institute (nevládní organizace věnující se otázkám sociální politiky zaměřená zvláště na různé aspekty ochrany života) nyní přišla s peticí jejímž cílem je, aby zesnulý papež byl "lidovou aklamací" provolán Janem Pavlem Velikým. (za odkaz vděčím P. Ethanovi a jeho Diary of Suburban Priest)
Mezi důvody, proč by tak měl být nazýván institut vypočítává papežovo neúnavné cestování po celém světě kvůli hlásání evangelia plodnou a účinnou ekumenickou spolupráci s evangelickými křesťany, celoživotní odpor proti komunismu a dalším totalitárním hnutím i to jak se ve svém utrpení na sklonku života sjednocoval s trpícícm Kristem pro posvěcení církve. Během toho co píši tuhle poznámku nabíhají podpisy (zrovna teď 5291).
Víc asi nemůže cílem petice být, než zhruba měsíc po smrti Jana Pavla II. "změřit" mezi uživateli internetu setrvávající vysoký respekt k jeho vynikající osobnosti. Možná to vypadá jako poměrně kampaňovitá a proto banální záležitost, navíc-mohl by se někdo domnívat- vedená jistou agendou, k níž se svými hlavními tématy např. i c-fam hlásí. S jistou potměšilostí by se také dalo poukázat, že petice vlastně není nikomu adresována a tedy, že poněkud příliš doslova volá Pánu Bohu do oken.
Nicméně. Katolická církev moudře nepodléhá dobovému trendu instatních řešení a rozhodnutí. Volání Santo, subito santo při pohřební mši bylo jistě působivé a snad i dojemné. Přesto si budeme, a možná ne zrovna dlouho (promotoři beatifikace Pia XII. by mohli povídat, že) počkat na beatifikační a později kanonisační řízení. Je dobře možné, že papež Benedikt povolí zkrácení pětileté lhůty, ale ani tak se celý proces od Krakova po Řím těžko bude počítat na týdny. Důkladné prozkoumání osoby, života a učení kandidáta oltáře není jen preventivním opatřením proti nějakému skrytému průšvihu. Také a vlastně především má sloužit k tomu, aby se ústy svědků projevila Boží moc a sláva, jak jednala a působila skrze osobu, život a učení dotyčného.
Světce si také nevymýšlí ani kurie, ani diecézní konsistoř. Ti mají spíše svým zkoumáním potvrdit, že úcta k příslušnému muži či ženě je skutečně opodstatněná a navíc hodná rozšíření po celé církvi. Ano je to tak, vyhledání a prosazení zájmu o nové kandidáty úcty oltáře je v nemalé míře úkol pro práci zdola (pokud ještě někde zbyli tací, kteří se nevěnují kampaním poněkud jiného druhu totiž diskusím o svěcení žen a kampaním za církvení požehnání kondomům). A toto úsilí by také mělo osvědčit jistou hloubku a vytrvalost. Přirozeně v případě Jana Pavla II. je mnoho důvodů očekávat, že všechna tato kritéria budou splněna, ale to ještě neznamená, že nemají být ověřena. A to je i jeden z cílů, který ná tato hlasu veřejnosti adresovaná i určená petice. Nezáleží přitom na tom, že titul Veliký nepatří k formálně udělovaným. Než k nějaké osobě přilne často to trvá déle než jeden lidský životaběh. Existuje ale i formální titul o jehož udělení může papež rozhodout při případné slavnostní beatifikaci či kanonizaci nebo později, totiž titul učitel církve. Pokud (věřme) a až příslušné procesy náležitě pokročí mohl by tento titul být předmětem veřejných žádostí jako k oficiálnímu uznání vysokých kvalit budoucího světce dalším slavnostním prohlášením církve. Titul Veliký si své místo za jménem prvního slovanského papeže najde či nenajde místo sám, ti kdo jej upřímně a z vděčnosti začali používat nedělají chybu. Zda mají pravdu ukáže čas. Je to titul, který vposledku udělují dějiny a ty nejsou místem pro instatní řešení formou proklamací.