Stabat mater

Tizian, Pieta, Gallerie dell'Accademia, Benátky

A ještě známější je patrně Stabat Mater považovaná za jeden z největších latinských hymnů. Je o mladší než Fortunatovy chvály Kříže. Pochází ze třináctého století. Autorství je nejčastěji připisováno Jacaponemu di Todi, někdy též sv. Bonaventurovi, případně papeži Inocenci III.

Stojí Matka zarmoucena, slzy prolévá a sténá u Kříže, kde Syn jí pněl.
Její duši bědující, plnou smutku, bolestící, pronik meč a v hrudi tkvěl
Kterak sklácena je Panna jak je smutná požehnaná, která Boží Matkou jest!
Jak jen lkala, naříkala, Rodička když nazírala na slavného syna trest.
Kdož by mohl neplakati, kdyby viděl Krista Máti v tom ponížení zlém.
Komu srdce nerozdírá, na Matku když Boží zírá, kterak truchlí se Synem!
Pro hřích zrodu svého lidí, Syna na mučidlech vidí, vidí metly, příval ran.
Zří jej zmírat oko Matky, zří, jak opuštěn Syn sladký, zří, jak duši pustil Pán.
Eja, Matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji, dej, bych s Tebou zaplakal
Dej by srdce moje plálo, dej by Boha milovalo, bych si Krista oblíbil.

Prosím o to, Matko milá bys mi rány v srdce vryla, dej, by můj byl Kristův Kříž
Každá rána, jež mu dána, muka Pána, požehnána se mnou, Matko, rozděliž!
Dej mi s tebou slzy líti se Synem dej soustrast míti, dokud budu žíti jen.
Dej mi místo vedle Kříže společenství tvoji tíže, dej, ať sdílím bol a sten.
Panno panen v celém žití nemáš mi již trpkou býti se mnou, Matko, sdílej pláč.
Dej, bych snesl, Pán že klesl k účastenství muk se vznesl sčítat rány dáti rač.
Bych byl ranou syna raněn, Křížem opojen a chráněn, krví Syna očištěn
Zbaven věčných žárů trudu, skrze tebe chráněn budu Matko Páně, v soudný den!
Až mi bude odtud jíti, Kriste rač mi uděliti Matkou palmu vítěznou!
Tělo bude umírati, duši mé pak račiž dáti slávu Ráje blaženou.
Amen.

latinský text http://www.preces-latinae.org/thesaurus/BVM/SMDolorosa.html