Z pojmů kultura života (a smrti) už jsou dnes i válečné pokřiky kulturní války. Vztah a postoj ke smrti nemusí být vždy příznakem vztahu a postoje k otázkám dobra a zla a nakonec ani života a jeho ochrany.
Když někdo najde literární zalíbení v jisté kostlivé antropomorfní personifikaci ze série Terryho Pratchetta nemusí proto agitovat pro euthanasii . Stejně tak může mít oprávněný odstup od některých hodnot a filosofie Gaimanova Sandmana a přesto si v těch kkreslených příbězích občas listovat se zájmem, i když s jistou ostražitostí nad tím jak přitažlivá tvář Smrti a Snu indikuje jakousi tužbu po věčném snění....
Dlužno však řící, že teď jen zaznamenávám, co mi přišlo na mysl a o postavách ze Sandmana vím příliš málo, než abych alespoň než dočtu druhou a třetí knihu něco promyšlenějšího říkal.
Za všechno co tu teď letmo podotýkám může tahle zpráva , na kterou jsem našel odkaz na pěkném blogu Relapsed Catholic - podařený název mimochodem..:-)
Oč jde? V Mexiku se nechala před nějakou dobou registrovat The Traditional Catholic Mex-USA Church. To, že na ní není ani nic moc tradičního (ve smyslu orientace na tradiční "tridentskou" katolickou liturgii ), ani nic moc katolického, zase tak velké překvapení není. Ale co je přece jen řekněme alespoň originální, je hlavní "patronka" je Santa Muerte, sv. Smrt. Je asi zbytečné, že bychom ji marně hledali v seznamech svatých.
V procesích nosí její vyznavači kostlivce v bílých ženských šatech a jejich obřady mají prý lecos z vnější zdobnosti tradiční katolické liturgie. Obsah je však patrně silně pověrečný až temný.
Něco více lze o podezřeních, že jde o sektu s výrazně temnou stránkou lze najít třeba tady.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat